Na svůj obraz se dívám, soudím, že ránu mám,
píseň o tváři zpívám a jak se tak dívám, už se nepoznám.
Ja-a-a-a uz dvanáct dní svůj obraz nevšední,
Sledují po ranu, stojí to za, no za ranu.

Nad svým obrazem zoufám, slzy ve vočích mám,
chvíli si rozbít ho troufám a chvíli zas doufám, že kazí ho rám.
Da-á-ám si kafe do jedu a klapky na očí,
a nohy do ledu, snad se to no, no otočí.            

Nad svým obrazem zoufám, slzy ve vočích mám,
chvíli si rozbít ho troufám a chvíli zas doufám, že kazí ho rám.
Ja-á-á-á sním doma o tváři, co dívkam zazáří,
a nechci zrcadlo, teď mě to po, no popadlo.