Na svůj obraz se dívám, soudím, že ránu mám, píseň o tváři zpívám a jak se tak dívám, už se nepoznám. Ja-a-a-a uz dvanáct dní svůj obraz nevšední, Sledují po ranu, stojí to za, no za ranu. Nad svým obrazem zoufám, slzy ve vočích mám, chvíli si rozbít ho troufám a chvíli zas doufám, že kazí ho rám. Da-á-ám si kafe do jedu a klapky na očí, a nohy do ledu, snad se to no, no otočí. Nad svým obrazem zoufám, slzy ve vočích mám, chvíli si rozbít ho troufám a chvíli zas doufám, že kazí ho rám. Ja-á-á-á sním doma o tváři, co dívkam zazáří, a nechci zrcadlo, teď mě to po, no popadlo.